Informace o HIV a AIDS

Metodika vytvořená ve spolupráci se Společností pro transfuzní lékařství ČLS JEP vychází z mezinárodně akceptovaných doporučení a mezi nejvýraznější změny patří zrovnoprávnění gayů, kteří byli dosud z dárcovství vyloučeni. Posuzuje se však sexuální chování, a to jak u homosexuálů, tak u heterosexuálů, zkrátily se také lhůty, kdy je možné darovat po novém tetování či permanentním make-upu.

Opatření, které zakazovalo homosexuálům darovat krev či krevní plazmu, sahá až do 80. let minulého století, kdy vypukla epidemie AIDS. „Ukázalo se, že je způsobena virem HIV. Tento virus se přenáší krví či pohlavním stykem, a právě skupina homosexuálních mužů byla touto epidemií velice zasažena,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Šuta, lékař z plazmaferetického centra Amber Plasma.

Od té doby se ale mnohé změnilo, zejména se zlepšila diagnostika, díky níž je možné dnes případné onemocnění zavčasu odhalit. „Už nemusíme čekat, až se v těle nemocného člověka vytvoří protilátky, umíme stanovit přímo virus HIV v lidském těle. Dokážeme dobře testovat, zda je dárce nakažen nebo není. Navíc velké studie ukázaly, že problém s HIV se týká jen malé části homosexuální komunity a velká část nese stejné nebo dokonce menší riziko než u většinové společnosti. Proto postupně řada států zrovnoprávňuje gaye a v současné době se k těmto zemím přidala i Česká republika,“ dodává Miroslav Šuta.

Posuzuje se rizikové sexuální chování bez ohledu na orientaci

Nově se tedy již neposuzuje, zda je dárce homosexuální nebo heterosexuální, ale důležité je jeho sexuální chování. Za rizikové chování se považuje například anální pohlavní styk s novým sexuálním partnerem nebo s více partnery, pohlavní styk s prostitutkou nebo prostitutem, skupinový sex nebo střídání náhodných sexuálních partnerů. Minimálně 4 měsíce po rizikovém chování není možné darovat, a to bez ohledu na sexuální orientaci.

Klinický obraz

Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy  do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS uplyne řada let. Jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, mění se i klinické příznaky.

Zdroj nákazy

Pro člověka je v současné době zdrojem nákazy pouze člověk, a to jak nemocný s AIDS, tak i člověk zdánlivě zdravý, avšak již nakažený, infikovaný HIV. Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí viru HIV do organismu a jeho pomnožení ve vnímavých buňkách, tedy už v době před rozvojem klinických příznaků akutní infekce. I při aktuálně dostupné léčbě trvá nakažlivost až do konce života.

Přenos

Virus HIV se přenáší pohlavním stykem (spermatem, vaginálním sekretem při homosexuálním i heterosexuálním styku), krevní cestou (při sdílení jehela injekčních stříkaček a při určitých sexuálních praktikách), kontaminovanou krví nebo krevními deriváty. Od roku 1987 je v ČR testování na HIV povinné u každého odběru krve. Testy zachytí přítomnost protilátek, které v krvi vznikají po nakažení virem HIV. Protilátky vznikají v těle infikovaného nejdříve po 2–3 týdnech, což je tzv. epidemiologické okno. Z toho důvodu se veškerá plazma odebraná v dárcovských centrech vyšetřuje i metodou PCR, při které se virus HIV prokáže již v prvních dnech po nakažení. Možný je také přenos z infikované matky na plod, kdy se riziko přenosu zvyšuje se závažností klinických projevů onemocnění u matky.
Možnost onemocnění AIDS se týká zejména osob s rizikovým chováním. Nejvíce jsou ohroženi promiskuitní jedinci (hodně střídají neznámé sexuální partnery) a narkomani aplikující si drogy nitrožilně. K nákaze nedojde při běžném přímém styku s nemocnými nebo již infikovanými lidmi, při podání ruky nebo políbení. K nákaze nedojde ani při používání jídelních příborů, sklenic, šatstva nebo ložního prádla.

V případě jakýchkoliv pochybností v souvislosti s nákazou HIV může každý občan požádat o bezplatné a anonymní vyšetření na HIV pozitivitu v poradnách pro HIV/AIDS, které jsou ve všech okresních a krajských hygienických stanicích včetně Národní linky prevence AIDS. V současnosti proti této smrtelné nemoci není dostupná žádná vakcína, ani lék. Základní obranou proti nakažení je prevence – informovanost a nerizikové chování.